Obec Blatnička

Obec leží asi 10 km východně od Veselí nad Moravou na předhůří Bílých Karpat. Nejstarší písemná zmínka o obci sahá do roku 1362. Obec náležela ostrožskému panství. V 16. století zde nastal rozvoj vinařství, které spolu s obilnářstvím a rybníkářstvím bylo výnosným odvětvím místního hospodářství. Obec a její okolí byla mnohokrát postižena neúrodou a vpády uherských a tureckých vojsk. V roce 1663 byla obec vypálena. Mezi významné památky obce patří kaplička Panny Marie Sedmibolestné z roku 1866. Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie. V obci se pravidelně koná mezinárodní přehlídka dechových hudeb. Ke koloritu obce nerozlučně patří vinohradnictví. V Blatničce se nachází mnoho vinných sklípků i větších vináren, které nabízejí nejen velmi kvalitní vína, ale i možnost celodenního stravování a ubytování.

Jak to vše probíhalo? Ten kdo nepřijel, o hodně přišel!!!

Tak to tu ještě nebylo! Náš klub se pravidelně sjíždí na různé srazy několikrát ročně, abychom se seznámili se členy novými a ukázali si i naše auta, ale toto bylo úplně jiné. Jiné v tom, že nebylo podmínkou přijet každý ve svém Polu, ale povinnost dostavit se v jakémkoliv dopravním prostředku. Jelikož byla zima a spousta členů má svá auta zazimovaná, domluvili jsme se třeba více členů na jednom autě, složili jsme se na cestu a vyrazili jsme směr vytoužený vinný sklípek na Moravě. Cesta byly zdlouhavá a i přesto, že bylo zimní období, silnice byly udržované a žádná komplikace nenastala. Takže, v pátek dne 2. prosince 2005 v odpoledních hodinách se členové a členky z různých koutů republiky, ale i ze Slovenska začali sjíždět na místo konání akce do obce Blatnička. Cestu nám zkomplikovala zablokovaná dálnice díky nějaké nehodě, ale i tak jsme všichni přijeli v pořádku. Naše Pola jsme zaparkovali na ploše před vinným sklípkem Minařík, kde se nás hned ujal pan Antonín, který nás společně s majitelem tohoto sklípku ubytoval v nádherných pokojích. Po společném přivítání v zasedací místnosti a vybrání srazového poplatku jsme po schodech sešli do sklípku, kde začala ochutnávka vína, jehož pití bylo neomezené. K večeři bylo podáváno kuřecí maso plněné šunkou a hranolky. Dále během večera byly servírovány obložené mísy. Po úvodním slovu předsedy klubu nastala diskuze na určená témata, a tak se každý mohl zapojit se svými náměty či návrhy. Proběhlo také klání mezi všemi, kdo pomocí skleněné nálevky vysaje ústy nejvíce vody z kbelíku. O legraci bylo vždy postaráno a žízní nikdo netrpěl. S přibývajícími hodinami se členové postupně odebírali do svých lůžek a zůstali sedět jen ti s největší výdrží až do ranních hodin. Druhý den v sobotu byla připravena společná pozdní snídaně a další překvapení od pana Antonina. Na místo přijel reportér z tamních novin a napsal článek o našem klubu. Kolem jedenácté jsme seřadili vozidla vedle sebe do řady a ještě společně jsme se vyfotili. Poté začalo loučení a odjezd domů. Když jsem psal tyto řádky, musel jsem si otevřít láhev červeného Statovavřineckého vína, které jsem si koupil v tomto sklípku a mohl se alespoň v mysli znovu přemístit do dění, které jsme prožili. Jsem velice rád, že jsme velká parta super lidí, kterým tento zážitek zůstane na celý život, tak jako mě.

Na závěr

Velice děkujeme panu Antoninovi, který zorganizoval vše potřebné pro naše setkání a dále majiteli sklípku a jeho paní za vynikající pohostinství. Na tento sraz přijela členka ze vzdálenosti 400 km a dále i náš člen ze Slovenska. Jako obvykle tento sraz tvořilo pevné jádro členů, kteří nechybí na žádné klubové akci. Měli jsme příležitost také se seznámit se členy novými, kteří se do klubu přihlásili nedávno.